LÁSKA - složitá věc

16. října 2007 v 23:23 | Jay3ssiczech |  Příběhy
Každý den se může stát něco, nad čím nám zůstane rozum stát. Osud si s námi pohrává jako s figurkami na šachovnici, a tak tam kde sme stáli včera už zítra být nemusíme - ale můžem...

Tento říběh má dlouhé kořeny, všechno to začlo před šesti lety. Venku jsem "zbalil", dámy doufám odpustí to slovo, nenacházím jiné, které by to lépe vystihlo, jednu holčinu (mladší než já), párkrát jsme spolu byli venku, byla hezká a sympatická, ale nebylo to nic moc, asi po měsíci jsem se seznámil s její ségrou, v tomto příběhu jí pojmenuji třeba Helga, protože tohle jméno by se na ní moc hodilo. S helgou a její ségrou jsem chodil na občasné schůzky (skoro každý den), až se nakonec mezi mnou a Helgou vytvořilo silné citové pouto "láska". To slovo píšu schválně do uvozovek, protože sem si myslel, že je to láska, ale s odstupem času přicházím na to, že to vlastně ani žádná láska nebyla. První vzplanutí vyprchalo poměrně brzy, tedy alespoň z mé strany, vídali jsme se každý den a já čas od času potřeboval od Helgy odpočinek, ale pořád jsme se "milovali", nemyslím to tak, že bysme se si dávali pauzy nebo něco takového, ale prostě jsem byl rád, když jsem jí alespoň jeden den neviděl - prostě odpočinek. A takhle to šlo dokola, takový normální, neslaný, nemastný vztah.
Cca po 2,5 letech našeho vztahu přišla krize, už mi lezla nesnesitelně na nervy, a tak jsem se rozhodl tento vztah ukončit. Během této půlroční pauzy jsem vyzkoušel mnoho holek, ale žádná mi nevyhovovala, a tak sklamaný dnešním světem holek jsem si myslel, že asi v životě nenajdu žádnou lepší, než byla Helga. S tímto přesvědčením jsem se rozhodl, že se k Helze vrátím.
Vrátil jsem se, začali jsme spolu bydlet, ale šťastný jsem z toho vůbec nebyl. Přišel jsem na to, že mě tento vztah vůbec nanaplňuje, dokonce jsem za těch dlouhých 5 let co jsme byli spolu nikdy nepomyslel, na to, že bych si Helgu někdy vzal, natož s ní měl dítě, no prostě hrůza, asi jsem s ní byl už jen ze zvyku, jak už to bývá. Po ukončení našeho vztahu jsem byl nucen ještě nějakou dobu s Helgou bydlet, během tohoto, oproti našemu vztahu, krátkého období, jsem zjistil jaká doopravdy je a že se celou tu dobu dokázala přetvařovat, humus fakt! A navíc je úplně blbá, protože je to blondýna, něco na těch vtipech asi bude (ale omlouvám se všem blondýnkám, které tento příběh čtou, nejspíš budeš výjimka potvrzující pravidlo ;)).
Na konci mého vyčerpávajícího vztahu s Helgou jsem potkal svojí nynější lásku - nazvu ji třeba Kamilka. Tenhle andílek mi teprve až v mých dvaceti letech ukázal, co je doopravdy láska, na kterou jsem si předtím s Helgou jenom hrál. Jsme spolu skoro rok a já po ní pořád šílím, chci jí být na blízku každou volnou vteřinu, prostě pravá láska, vím, že si jí chci vzít a vím, že Kamilka má být matkou mojich dětí, ne žádná jiná :)
A co z toho vyplývá? Pokud nejste opravdu přesvědčeni, že chcete vídat toho člověka, se kterým právě jste, ve své posteli až do smrti, pokud nevíte, zda si ho chcete vzít a být s ním napořád, pokud máte pocit, že si od něj potřebujete někdy odpočinout, pokud nechcete na věky vídat jen jeho/její penis/vagínu, tak byste od toho měli jít a neztrácet čas, protože TO NEMÁ CENU!
Příběh s alegorickým koncem - pěkný... :)) Příběh je vyprávěn podle skutečné události.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi zamilovaný/á?

ANO 70.3% (26)
NE 16.2% (6)
Něco se rýsuje :) 13.5% (5)

Komentáře

1 KKatuuLka KKatuuLka | 8. prosince 2007 v 10:26 | Reagovat

mooc pekny pribeh... jojo... ale jsem blondynka neboj moc mne to neurazilo w pohode...:)

2 :( :( | 27. prosince 2007 v 17:35 | Reagovat

už nevěřím na lásku, jsem sice taky blondýnka a je to w poho:) ale je to krásnej příběh!!! Ale to se stava jen těm štastný tak budtě štastní:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama